Lantau Island

Ještě před odjezdem do HK jsme dostali možnost přihlásit se na výlety pořádané školou pro všechny zahraniční studenty. Jako správní Češi jsme se rozhodli tuto výzvu ignorovat až do poslední chvíle. :)

Sice jsme si tak notně zkomplikovali možnost vyrazit s ostatními někam mimo město, ale alespoň si nás díky tomu zapamatoval koordinátor Bernard Cheung, na kterého byla také úspěšně aplikována seznamovací taktika Tom-Tom. :)

Popravdě řečeno, ani jsem nevěděl, kam to vlastně máme jet. Lantau Island je jeden z ostrovů v HK, na kterém se nachází i nové letiště, které je v provozu jen asi 3 roky (to staré a pro mnohé možná i známější se nachází uprostřed města, ale teď ho přestavují... asi tam budou další mrakodrapy, asi jich tu pořád mají málo... :))

Na Lantau Island nás dopravil autobus, od určitého místa jsme ale museli pokračovat lanovkou. Krajina mimo centrum HK je dost kopcovitá, a tak byl výhled místy krásně panoramatický. Obzvláště když se před námi objevila obrovská socha Buddhy, která je postavena na nejvyšším bodě ostrova.

Už v autobuse jsme se seznámili se spoustou lidí a - a to je potěšující - každý z nich znal ČR (pár výjimek by se našlo, ale těm jsem hodně důrazně vysvětlil, že rozhodně nejsme to staré Československo a že se Slovákama se nyní chystáme uzavřít smlouvu, díky které jejich území vyměníme za moře :))

Na vrcholku kopce u sochy Buddhy mě překvapilo, že právě tahle socha na sobě má svastiku (u nás asi známou pod pojmem hákový kříž). Pro Evropana to je trochu šok, vidět za tím něco jiného, než symbol nacismu, ale ve skutečnosti je prý svastika symbolem štěstí.

Co dodat k Buddhovi...je velký, tlustý a trochu mi připomíná Haškova vojáka Švejka...

Krom sochy Buddhy se na vrcholku kopce nacházejí i buddhistické chrámy. Je až neuvěřitelné, kolik práce si lidi museli dát při jejich výzdobě, opravdu stojí za to to tohle vidět. Co mě trochu zarazilo je to, že tohle místo bylo plné turistů, ale sem tam se kolem mihnuli i místní, kteří se v tom shluku a mezi blikajícími fotoaparáty dokázali v klidu modlit. Docela mě překvapilo, když jsme se pak během jedné přednášky o několik dní později dozvěděli, že buddhistů je v HK jen asi 2 %...myslel jsem, že je to víc..asi 75 % lidí v HK jsou navíc ateisté (takže skoro jako v Česku :D) V okolí chrámů je mimo jiné cítit zvlášní vůně tyčinek, které zapalují věřící před tím, než se pomodlí.

Po prohlídce chrámů jsme šli na oběd (kde jsem opět neúspěšně svedl boj s jídelními hůlkami...). Bylo to asi poprvé, co jsem se najedl pořádně. Celkem se mi líbí pestrost, kterou má místní strava (ty rýže se dá smíchat opravdu se vším...otázkou však je poživatelnost toho všeho :D)

Při cestě zpět do města jsme se navíc zastavili i ve vesničce, u jejíhož pobřeží žije rodinka bílých delfínů (kteří jsou vlastně růžoví). Neváhali jsme a s fotoaparáty jsme se ihned vydali na loďku, která nás k nim zavezla. Očividně jim asi nikdo nedal echo, že mám přijet i já, protože to by nám určitě ukázali víc než jen část své ploutve a ocasu :)