Do Hong Kongu jsem vyrazil společně s panem "dávacím kolegou" Wízou, takže je docela možné, že ti, kteří nás oba znají a kteří uvidí i jeho blog, budou trpět syndromem dvojího náhledu na věc. Jako samostatný, dospělý a skromný člověk jsem se totiž rozhodl, že se do jeho blogu nebudu za žádnou cenu dívat, abych tak neohrozil subjektivitu svých názorů. Vězte ale, že pokud dojde mezi našimi blogy k nějakým informacím, které jsou hodnoceny odlišně, tak ta má může být bez okolků považována za správnou.
K tomu, abych co nejlépe těm, které to zajímá (a také sám sobě), přiblížil, jaký Hong Kong vlastně je, rozhodl jsem se nepopisovat jednotlivé zážitky chronologicky tak, jak na sebe navazovaly, spíše bych chtěl vypíchnout některé věci, které mě hned na první pohled práskly do xsichtu a donutily mě uvědomit si, jak je vlastně ten náš svět krásně rozmanitý.
Tady je pár věcí, které mě zaujaly hned po příjezdu:
Je tou pravou levá, nebo levá pravou?
Pro ty, kteří strávili nějakou dobu v Británii či jiné zemi, kde se jezdí již tradičně po levé straně silnice, to může být celkem nezáživné, nicméně jakožto člověk, který ve svém dosavadním životě používal Londýn jako přestupní stanici pro cestování někam jinam, musím přiznat, že tahle věc prostě člověka donutí uvědomit si, jak je naučený mít všechno napravo...
Abych byl konkrétnější..to, že má bus volant napravo, to zas tak otravné není...Možná člověku přijde jízda p
o levé straně trochu nevšední. mě však více štve následující:
- při návštěvě toalety si při snaze utrhnout si papír na... no víte na co... pouze hrábnete prázdně do vzduchu, protože držáky na papír jsou prostě na straně levé
- v ČR je běžné, že eskalátory jedoucí dolů jsou napravo, tady je to naopak.. netřeba dodávat, jaké
důsledky to má... v metru se tak totiž docela často můžete potkat s lidmi, kteří se k vám přibližují neuvěřitelnou rychlostí, i když by vlastně měli jet dolů jako vy.... wtf..? - při přecházení silnice se nedívá nejdříve doleva a pak doprava... jestli to tak uděláte, tak si dost často asi ucvrknete, protože autíčko vás překvapí z druhé strany...
- chůze po ulici (zvlášť v Hong Kongu) je opravdovým zažitkem: pokud si stoupnete na chodníku doprava a jdete po zvyku rovně, asi vás po chvilce zarazí, že ať děláte, co děláte, tak se nehnete z místa všichni do vás vrážejí... jj, holt stojíš zas blbě, ty foe bílý..
Minibusy - nejzábavnější MHD na světě
Opravdovou lahůdkou pro každého návštěvníka HK jsou minibusy, které křižují ulicemi všemi možnými směry. Jde v podstatě o stařičké dodávky s roztřepaným motorem, dveřmi, které se otvírají na páku, za kterou musí řidič zatáhnout, s nízkým stropem a taky se spoustou haraburdí, které si s sebou pan řidič vozí v přední části vozu.
Ale ať předchozí věta může znít jakkoliv nelichotivě, jízda těmihle minibusy pro mě byla a je neskutečným zážitkem... Řidič sice jede maximálně kolem 50 km/h (ti největší draci si to někdy valí i 70kou :)), ale zevnitř se to zdá mnohem rychlejší. Hongkong je postaven na nějaké vyvřelině po zemětřesení, takže jsou tu kopce a cesty jsou tak klikaté a všelijak rozmanité. To umocňuje zážitek, prostě si to sypete pod plným plynem do zatáčky .. a upřímně řečeno, kdyby tohle dělal někdo v Česku, tak jsem asi zalápaný až za ušima, ale tady strach vůbec nemám. Podle mě totiž prostě existují země a lidi, kde se prostě nikdo s nikým a ničím přiliš neštve a ono to prostě funguje. Zářným příkladem toho je i další zažitek.
Jízda taxíkem aneb "Just put it in, no problem"
Po příletu do Hong Kongu jsme jeli autobusem (tím klasickým velkým) až do stanice Hang Hau (nebo tak nějak, já si to prostě pořád nemůžu zapamatovat). Naštěstí jsme měli moc milé pomocnice, studentky, které nám pomohly s orientací po HK, protože jinak bychom byli naprosto ztraceni. Právě Hang Hau je kousek od univerzity, vzali jsme si tedy kvůli zavazadlům taxíka. Cestou se k nám přidal ještě jeden klučina (ze Srí Lanky) jménem Schascha (asi tak nějak... já mu říkal Šáša).
Jelikož jsme všichni měli objemné kufry (zvlášť Šáša - ten si vezl 40 kg... bůh ví čeho, asi čaje...), tak jsem si říkal, že 5 lidí se do taxíku normální velikost se zavazadly prostě nevleze...
Omyl, kámo :) (jak by řekl jeden můj kamarád)
Vleze a ještě budeš mít jakž takž místo...
Takže...obě holky si beze slova ihned vlezly na přední sedadlo...
Já s Wízou jsme bezradně hleděli na to, jak nám Šáša svým kufříkem zabral celý úložný prostor..
Už jsem si chtěl brát jiný taxík, ale taxikář se na mě obrátil a říká.
.."Just put it in, no problem"..
Vzal mi kufr, hodil ho na ten Šášův a to samé udělal i s posledním kufrem...vzal lano, natáhnul ho přes ně (přičemž můj kufr úplně vynechal, přiklapl víko, co to jen šlo a nasedalo se...
Jízdu taxíkem bych si určitě užil víc, kdybych se pořád nemusel obracet a s hrůzou v očích nemusel pozorovat, jak můj neuvázaný kufr při strmém stoupání v nestabilním autě poskakuje. Už jsem se loučil s 2,5 litry slivovice, co jsem si s sebou přivezl pro léčebné účely, ale kufr to prostě přežil až ke kolejím... jak, to se asi budete muset zeptat někoho z Hong Kongu..
MHD - hra na náhodu, nebo promakaný systém?
Když už se zmiňuji o hongkongské dopravě, musím věnovat pár vět i celému systému, jak MHD vlastně funguje. Přesněji řečeno, jak si myslím, že to tu vlastně funguje, protože opravdu, ale opravdu nevím, zda to chápu správně...
- Až do příjezdu do HK platilo, že ze všech měst, která měla metro, se to nejkrásnější a nejlépe fungující nacházelo u nás v Praze..metro v HK je ale opravdu přesné, hezké a dá se v něm orientovat (celkem dobře, když vezmete v úvahu, že východů z metra je někdy tolik, že jsou
označeny písmeny od A až do P atd...) - Autobusy a minibusy nemají přesný časový rozpis...neptejte se mě, jak tedy jezdí, to já prostě nechápu..co vím, je jen to, že fakt jezdí a nemusíse na ně skoro čekat.. Prostě si stoupnete na zastávku a garantuju vám, že do dvou minut jedete. Žádný časový rozpis tu nehledejte.
- Řidiči berou do busu jen takový počet lidí, aby si mohli všichni sednout. Když je plno, tak autobusy ani nezastavují a vesele se jede dál, doku si někdo nezakřičí, že chce vystupovat. Dochází tak k situacím, že ze zastávky vidíte člověka, ja mává na autobus a ten jen tak zvesela projede dál... nejdříve jsem si myslel, že na to řidiči prostě kašlou, ale není to tak, prostě každý si musí mít šancí sednout, když se jede.
- Téměř všechny autobusy v HK jsou dvoupatrové, hodně připomínají anglické doubledeckery. Co mě ale dostalo, jsou dvoupatrové tramvaje...To fakt v ČR nemáme :D
- jízdní řád s popisky má někdy jisté vady...lépe řečeno, je trochu zavádějící pro ty, kdo neumí čínsky :) i proto jsme si možná udělali mírnou půlhodinovou zajížďku do předměstí HK, prostě ta svině autobusácká nezatočila tam, kam jsme chtěli... a žádná zastávka pak už nebyla u metra... takže trochu setěr no... :) ale aspoň člověk pozná pravý Hong Kong.
Univerzitní kempus a studentský život
Jelikož jsem do Hong Kongu samozřejmě přijel především studovat, zdokonalovat se :-), rozvíjet svou osobnost a rozšiřovat si obzory, rád bych zde zmínil něco o přístupu místních studentů ke studiu (i když semestr ještě nezačal, takže tenhle pohled se určitě ještě nějak rozvine) a o tom, jak jsou zde školy podporovány.
Tak za prvé - HKUST je v celosvětovém měřítku považována za špičkovou školu a podle toho i vypadá zázemí,
které škola svým studentům poskytuje.
Pro obyčejného studentíka z ČR z VŠE je to dost deprimující. V rámci studentského kempusu, což je v podstatě město ve městě, najdete úplně vše - od bank, ATM, pošty, přes veškeré kulturní facility až po sportovní areál s atletickou dráhou, krytým i nekrytým plaveckým bazénem, s posilovnami, tenisovými kurty, studentskou pláží, místem pro BBQ party apod.
Upřímně řečeno, existovat něco podobného u nás, tak studuju snad do konce života. Ovšem, všechno má svou stinnou stránku... Ačkoliv tu tedy studentíci mají přístup zdarma úplně ke všemu (o technickém vybavení školy snad ani nemá cenu se bavit-wifi přístup k netu v celém areálu je samozřejmost), tak tu teda mají jen jednu hospodu....
Podle prvních dojmů můžu říct, že místní studenti školu berou dost vážně a podle toho k ní i přistupují. Je to asi tím, že konkurence v rámci Hong Kongu je obrovská (už jen kvůli množství lidí, co tu žije). Bylo nám řečeno, že spousta z nich opravdu nedělá nic jiného, než že se věnuje studiu...
tak a teď se zamyslete... jak se k tomu přistupuje u nás? :) Trochu mě to vede k úvaze, že díky tomuhle přístupu si nás Čína fakt jednou koupí :D
Na druhou stranu, myslím, že skloubit se dá všechno - jak studium, tak i zábava. Nevím, jestli si místní studenti uvědomují, že vlastně i o dost přicházejí. Veškeří exchange studenti, které jsme doposud potkali, se však dají zařadit do jedné přihrádky - kaliči. Z tohohle mám dost strach, přece jenom... rád bych se tu i něco naučil... a pauza od šíleného nočního života v Praze taky není na škodu.
Dávání
Jednu mrňavou hospodu..trochu rána pro pravidelného návštěvníka Blanice.
Jen taková úvaha - kdyby někdo na Jižním Městě přestavil koleje po vzoru campu HKUST a zachoval tam Blanici, tak se VŠE stane nejprestižnější školou v EU. :)
Takže...k té hospodě... výběr mě moc nepřekvapil: Pivka klasika, jako kdekoliv jinde, kde to prostě neumí - Stella, pak nějaký San Miguel a místní Tsingtao (mimochodem pivko, které mi připomíná americké pivní břečky, ale upřímně řečeno - dá se na to zvyknout). Tento výběr je v podstatě stejný po celém HK. Ceny jsou o dost vyšší než u nás (jak jinak :)) - pod 20 HKD (1HKD=2,5 Kč) pivko neseženete (možná během happy hours).
Vína a jejich cena vycházejí v porovnání s ČR také hůře. Nejlevnější vína (v lahvi) seženete tak od 30HKD. Piva v normálních obchodech vycházejí tak kolem 10HKD buď za třetinku, nebo za půllitr, záleží na typu. Existuje zde však neuvěřitelný výběr místního alkoholu, který asi očividně není moc populární, ale ceny jsou víc než přitažlivé :D Neznám jejich názvy, protože ty jsou zahaleny do spletité a pro mě nerozluštitelné spleti čínských znaků, ale vězte, že tzv. rýžové víno je k sehnání za 10HKD (0,5 l s voltáží 30%..to je něco pro sektu!! :D)
Proč jsou tu všichni tak prťaví?
V souvislosti s návštěvou HK jsem po pár dnech dospěl i rozluštění důvodu, proč jsou všichni z této oblasti minimálně o hlavu menší, než průměrní Evropané. Odpověď lze najít v jídlu: :)
Když nás Flora a Uki (naši buddíci) vzaly na večeři do "restaurace", zažil jsem opravdu kulturní šok se vším všudy.
Venkovní restaurace, kterou jsme navštívili, byla očividně velmi oblíbená. Stravování probíhá tak, že po příchodu vám je na stůl postaven džbán s teplým čajem, s miskou a s kelímky... Pokud byste někdy uvažovali o tom, že si ten čaj dáte jako předpíjecí manévr na roztáhnutí žaludku - beware!! - :)
Tento čaj je totiž desinfekční prostředek... v tom si totiž umyjete vaše hrníčky. Zdá se mi, že je tu všeobecně věnována mnohem větší pozornost hygieně ve srovnání s Evropou. Jde vidět, že lidé tu mají vůči nemocem opravdu respekt..tu a tam dokonce potkáte i lidi, kteří v metru či kdekoliv jinde nosí roušku.
Po hygienciké pauzičce je vám na stůl postaven vařič a vy si objednáváte... v míse, kterou dáte na vařič, je v jedné polovině nějaká hodně kořeněná omáčka a v druhé spousta zeleniny ve vodě. K tomu jsme si objednali kuřecí maso, hovězí, rybí kuličky, nějaké nudle, zvláštní hongkongské knedlíčky (které se těm našim nepodobají ani s přihmouřením všech očí na světě) a spoustu dalších blbostí, na které si už ani nevzpomínám...
Veškeré věci jsou v podstatě syrové, tudíž obvyklá procedura spočívá v tom, že si například maso musíte nechat vyvařit v kořeněné omáčce... Je to boj, obrovský boj, protože příbor k tomu nedostanete a s tyčinkama já zatím neumím. Takže jsem tam byl dost za šoumena :D
Wíza na tom byl o něco líp, asi doma trénuje s jinou tyčinkou. :)
Problém je, že příprava trvá dlouho. To znamená, že k hladu, který člověk má, se přidává i frustrace z toho, že vše musí jíst po tak malých porcích (někomu to možná může vyhovovat).
Nejhorší ale je chuť...tedy ... chuť... o té nemůže být řeč - jídlo je v podstatě bez chuti a do omáčky se namáčí vše pro to, aby to nějakou chuť získalo...
Trochu už rozumím tomu, proč jsme při procházení jednoho nákupního centra narazili na dav lidí, kteří dychtivě čekali na otevření italské restaurace :D
Samozřejmě bych tu nerad pomluvil celkové stravování. Jde spíš o nezvyk a sám jsem zvědav, jak se k jejich stravovacím návykům budu stavět s časovým odstupem. Nicméně pořád se nemohu zbavit dojmu, že ať toho člověk sní, kolik chce, pořád je hladový (u mě to platí permanentně)... kalorická hodnota jídel je asi nedostačující... to by mohlo být i odpovědí na otázku, proč jsou všichni menšího vzrůstu... :-) nebo ne? co já vím...
Každopádně, největší boj, který tady povedu, bude asi s jídlem :) ostatní věci mají potenciál dát mi něco nového a obohatit mě v mnoha směrech. Snad tomu tak bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat