Po trochu delší odmlce jsem opět našel chviličku na sepsání několika okamžiků, které určitě stály za to. Zatím popíšu jen výlet do Filipín, ale po všech testech, které mě teď čekají, snad najdu i dost chuti sepsat i pár dalších postřehů o všem možném.
Teď ale k Filipínám. To, že nás do Filipín pojede hodně, jsem věděl už asi měsíc předem. Nejen že v naší skupině mělo být 12 lidí, den po nás měli přijet i další. Navíc, vedle toho existovala i „konkurenční“ skupina cestující také do Filipín, ale do Borocay. My měli v plánu navštívit známý turistický resort White Beach, který se nachází asi 4 hodiny od Manily (2 hodiny autobusem, pak přesedání na loď).
Už předem jsem měl trochu obavy, že cestovat s takhle velkou skupinou by mohl být problém. Zvlášť když bychom měli jít na nějakou túru po kopcích atd. – neustále by se muselo na někoho čekat, je to prostě taková zdržovačka a člověku to po chvíli začne vždy vadit. Představa toho, že bychom se měli vydat někam vyloženě mimo náš resort, se však ukázala jako velmi naivní.. k tomu však později…teď to vezmu popořadě:
"Vítají vás Filipíny bez ptačí chřipky" :)
Den 1. (respektive spíše první večer) Manila a jízda taxíkem
Do Filipín jsme se vydali v 12 lidech ve čtvrtek večer. Ti z nás (včetně mě), kteří mají školu i v pátek, jsme tak obětovali cenné body za docházku výměnnou za super zážitky a rozhodně to stálo za to. J
Let proběhl bez problémů, letěli jsme s nízkonákladovou společností Cebu Airlines a musím říct, že mi to dost připomínalo maďarský Wizzair – takže poměr cena/výkon rozhodně spokojenost.
Manila jako taková je dost podobná Bangkoku – je tam vedro, linou se tam všemožné pachy – od těch skoro vonících po vyloženě odporné… a samozřejmě je to město plné nadšených taxikářů, kteří jsou ochotní vzít západní turisty kamkoliv, i když vůbec netuší, kam že to chceme jet. Jízda v taxíku byla prvním dobrodružstvím. Rozdělili jsme se do tří skupin, hostel měl být podle instrukcí na internetu vzdálen asi 6 km. Naštěstí jsem chytrý klučina a vytiskl jsem si přesné direkce včetně odboček atd, takže naše skupina měla jistou výhodu oproti ostatním. Ojížděli jsme z letiště jako poslední. Taxikář moc nevypadal, že ví, kam jede, ale na druhou stranu – oproti Bangkoku – na Filipínách mluví anglicky opravdu skoro všichni. Po zadání přesných instrukcí nám bylo řečeno, že daný hostel není vzdálen 6km, ale 40 km. Podle rad průvodce jsem reagoval s úsměvem, ale jasně jsem řekl, že žádných 40 km nikam nepojedu…taxikář teda souhlasil a 15 minut se nic nedělo…jeli jsme po městě a já pořád kladl otázky, jestli už jsme dojeli k prvnímu checkpointu (direkce, které jsem měl, měly asi 8 orientačních bodů). No..k prvním místu jsme se dostali až po 20 minutách – pak už jsme taxikáři jasně řekli, ať nás nevodí za nos a prostě nás vezme tam, kam chceme. A ejhle, najednou jsme postupovali rychle a během dalších 15 minut jsme přijeli k našemu hostelu.
pláž White Beach
Na první pohled vypadal náš hostel jako kostel. Uvnitř nás čekalo milé překvapení…nejen že hostel by opravdu nádherný…a to doslova… byl tam i jeden týpek, co studoval v USA a ten se nabídl, že nám ukáže nějakou hospodu, kde se budeme moct najíst.
Nutno podotknout, že ačkoliv jsme z letiště odjížděli jako poslední, přijeli jsme jako první s mohutným, asi půlhodinovým, náskokem před ostatními J
Po ubytování jsme se tedy rozjeli taxíky do města. Ceny ve Filipínách jsou prostě úžasné…výborné jídlo v restauraci tu člověk může dostat za 200 pesos (asi 75 Kč), pivo za 20 Kč (to je na Asii hoooodně levné), atd.. V restauraci jsme popíjeli, byla to sranda. Ta nás trochu přešla po chvíli, kdy jsme se vydali do jiné hospůdky. Během přesunu se na nás navalila spousta malých filipínských dětí, tahaly nás za oblečení, prosily o peníze – no z principu jsem jim nic nedal, protože je mi stejně jasné, že ty peníze pak dají nějakému pouličnímu bossovi a samy z toho nic mít nebudou. Jedna Polka se ale slitovala a peníze jim dala. O deset minut později následovalo překvapení, protože kromě peněz, které jim darovala, nemohla v peněžence najít ani svých 4000 pesos (asi 1500 Kč). Holt mršky malé mají mrštné prsty.
Den 2. Cesta do White Beach
Po snídani v hostelu jsme se vydali na autobusové nádraží. Opět jsem zakusil osvěžující jízdu na obdobě tuk-tuku z Bangkoku, i když tady se tomu říká jinak. Za 2 hodinovou jízdu autobusem, opravdu moderním, jsme dali asi 150 pesos. Cesta byla velmi pohodlná, navíc nám pustili i nějakou podařenou komedii, takže to uteklo, jak voda. O to víc se však vlekl odjezd na White Beach z města Batangas. První obstrukce byly se získáním lístku na trajekt, poté jsem ale museli na loď čekat více než hodinu. Naštěstí zbytek výletu za tu chvíli čekání rozhodně stál.
Ještě během cesty na lodi do White Beach jsem nemohl uvěřit kráse přírody kolem. Je to tam jako v pohádce, písečné pláže, palmy, hustý prales, vysoké kopce až hory… neuvěřitelné.
Louis..týpek, který nedělal nic jiného, než to, že za náma chodil a ani nic nenabízel :)
Po příjezdu se nás opět nečekaně sesypala banda asi 30 Filipínců a za půl hodiny mi bylo nabídnutou asi 150 miliónů produktů všeho možného J Všichni se samozřejmě chtějí kamarádit, takže za chvíli už mě znalo hodně lidí. Zajímavou věcí je, že Filipínci jsou velmi pohodoví… trošku jsem nechápal, co celý den dělají…během celého výletu mě totiž každý prodejce zdravil jménem, neustále mi ukazoval nějaké výrobky a i když jsem mu asi tisíckrát jasně řekl, že tohle si zrovna kupovat nehodlám, tak i přesto mě (i ostatní) třeba provázeli po celého půl dne – byli tam, když jsme jedli snídani, když jsme obědvali, když jsme se chystali na výlet lodí, když jsme se vrátili, když jsme šli na večeři..no neskutečné.
Už po příjezdu mě zaujala nabídka jednoho tyrana na pronajmutí lodi na celý den s tím, že bychom mohli jít šnorchlovat, mít piknik na jiné pláži, navštívit podvodní jeskyni a další aktivity. To se nakonec ukázalo jako určující pro program na další den – po vyjednávání jsme si za asi 300 pesos na osobu objednali 2 lodě na celý den. Večer jsme pak šli posedět do baru na pláži (ať se dělo přes den cokoliv, tak den vždy končil úplně stejně).
Den 3. Ideální den v ráji
I když jsme měli odjezd naplánován na 9 hodin, nevyrazili jsme asi až do úderu 11. Filipínci byli vyloženě pohodáři, sice nás popoháněli a měli trochu strach, aby se to všechno stihlo, ale jinak to vůbec nehrotili a pořád se usmívali. Nejprve jsme vyrazili směrem ke korálovým útesům. Ty se nachází jen coby kamenem dohodil k městečku Puerto Galera. Zde jsme se všichni vrhli do vody a užívali si šnorchlování mezi tisíci malilinkatých rybek, hadem, spoustou mořských ježků, podivnými rostlinami..težko to takhle popsat…jen škoda, že nikdo z nás neměl vodotěsnou kameru, protože by to určitě stálo za to vyfotit. Kevin, jeden Kanaďan, si tam trochu pořezal nohu..takže kdokoliv to ještě nedělal, tak malá rada – korály jsou ostré jak žiletka.
snorchling
Po šnorchlování jsme se rozdělili. Jedna loď jela připravit oběd na nedalekou pláž, naše loď jela nakoupit led, piva a více ovoce. Poprvé jsme navštívili městečko Puerto Galera – jediné místo v okruhu bůhvíkolika kilometrů, které má i svůj bankomat. Po cestě jsem si také všiml úžasné z obou stran otevřené pláže a jelikož se všem hodně líbila, tak jsme se na ni ještě vrátili.. o tom později.
náš oběd na pláži
Piknik na pláži byl super – poprvé v životě jsem ochutnal krevety, měli jsme i nějakou normální rybu a samozřejmě…rýži :D k tomu banány, meloun, mango a dokonce jsem ochutnal i mléko z kokosu.
V tu chvíli slunce už nehorázně pražilo..i když se člověk mazal co půl hodiny, první z nás (já jěště neee...) začali pociťovat následky. Vydali jsme se tedy na návštěvu tzv. podvodní jeskyně… V jedněch útesech je totiž průrva – jeskyně s mořskou vodou. Výborný zážitek, člověk je obklopen skálou ze všech stran, je po krk ve vodě a vidí jen záblesky světla… navíc se jeskyní dalo podplavat a ven vyjít jinou stranou. Jako třešničku na dortu nám bylo do jeskyně doneseno i pivo.
Na cestě zpět do White beach jsme se zastavili ještě na jedné pláži, kde jsme už jen tak polehávali po náročném dni. Zpět jsme přijeli za soumraku, převlékli a osprchovali se a opět jsme se vydali dovíru nočního života. To už se k nám připojily i dvě Francouzky, co přijely o den později, takže naše banda již čítala 14 lidí. Co dodávat, akce veliká. Zajímavé je, že jak v Bangkoku, tak tady na Filipínách je spousta ladyboyů (rozuměj transsexuálů) – některé „holky“ mají trochu mužské rysy, u některých „holek“ by to člověk snad ani nepoznal…takže, je třeba se mít na pozoru :D
Ještě bych dodal, že noční koupání nemusí být úplně nejlepší nápad, protože po setmění chodí Filipínci na záchod do moře :D
Den 4. Z ptačí perspektivy
Následující den pro většinu lidí začal až po 12 hodině, jelikož jsme se do postele nedostali zrovna brzo. I tak se toho ale stihlo více než dost. Zaprvé, já musel nutně do Puerto Galera, protože docházely peníze a jinde bankomat není. Wíza se mi ztratil (on má totiž kartu, kde se neúčtují poplatky za výběr), tak jsem se v naději, že ho tam někde najdu, vydal s jinou skupinkou na obdobě tuk-tuk vozítka do Galery. Jízda tuk-tukem je úžasná, osvěžující a musím říct, že i mimo rezort vypadají Filipíny úchvatně. Puerto Galera je normální městečko, nic moc zajímavého tam člověk nenajde. Dokonce jsem chtěl poslat domů i pohledy, nakoupil jsem je, napsal jsem je – ale známku jsem nesehnal, protože pošta byla zavřená..tak nějak mi tedy dané pohledy zbyly až do teď J vynahradím při příštím výletu.
příprava k odletu
šmik... :D no kdyby to fakt udělal, tak ještě teď někde poletujeme
Po návratu jsme se rozdělili. Někteří šli na pláž, někteří šli na scuba diving (potápění) a my se rozhodli jít na paragliding (člun táhne lidi přivázané na laně k padáku, takže člověk letí vysoko ve vzduchu). Zážitek to byl neuvěřitelný. Nejprve jsem si říkal, že ty popruhy by mohly být těsnější, ale nakonec jsem si to užil naplno… Po prvních pěti minutách jsem si zvykl i na tu výšku nad vodou. Takhle od moře z výšky se mi naskytl nádherný pohled na celou White Beach, vzdálené kopce a odlehlé pláže. Do toho člověku fouká osvěžující mořský vítr do obličeje…vřele tuhle věc doporučuju, je to zážitek na celý život.
pohodička na pláži
Po návratu jsme se rozhodli pokusit se stihnout jednu z posledních věcí před odjezdem – výlet lodí na otevřenou pláž, o níž jsem se zmiňoval již dříve. Nejen že jsme to stihli, ale dokonce asi 10 minut před západem slunce, takže fotky máme úžasné.
západ Slunce nad Filipínami
Den 5. Odjezd
Poslední den se už nic vyloženě převratného nestalo. Sbalil jsem si saky paky (hodně nerad, protože na Filipínách bych klidně vydržel ještě další měsíc) a vydali jsme se směr Manila. Ještě mám dva zážitky z letiště….jednak jsme se při cestě na letiště omylem dostali na jiný terminál, takže z časové rezervy, kterou jsme měli na odlet, byla najednou časová díra…ale stihli jsme to J
No a další zážitek… na letišti jsem ztratil klíče od kolejí v Hong Kongu L takže to tu nějak musím pořešit a koupit nové..prostě otrava, ale co už…
Každopádně suma sumárum – Filipíny jsou jako ráj na zemi, pokud si člověk chce odpočinout nebo povyrazit, pokud chce jít na úžasné túry a vidět skvělou přírodu - nejlépe vše najednou - tak Filipíny jsou jasná volba.
