Lunární nový rok začíná v Číně až v den svatého Valentýna - 14.2. Původní plán zněl zůstat v Hong Kongu, i když početná skupinka zahraničních studentů plánovala výlet do Číny (do pravé Číny..HK je jen slabý předvoj, jak už teď vím). Nakonec se však celá věc zvrhla, když jsem se po páteční výuce vracel na koleje, potkal jsem pár kamarádů a spontánní výlet byl na světě. Během 15 minut jsme byli sbalení, vlastně jsem si vzal jen pas a pár věcí a vůbec jsem nevěděl, kam to vlastně jedu :)
Jeli jsme s poměrně velkou grupou lidí, což se ukázalo být jako velmi pomalé, protože vždy se někdo někde zapomněl a ostatní museli čekat. Cílovou stanicí byl Shenzhen (čti šženžen), což je obrovské město přímo vedlo HK, které je již však součástí Číny a není zvláštní administrativní oblastí se značnými privilegii, jako je HK.
Čína slavila nový rok :)
Srandovní situace nastala na hranicích... Já, Wíza a Laura (jedna Angličanka) jsme se nedostali přes hranice, protože nám bylo řečeno, že víza do Číny se vydávají na jiné stanici, než na které jsme. Museli jsme tedy jet metrem zpět a dostat se na jinou stanici, kde nám (po značných obstrukcích) byla víza vydána. Srandovní věc-nás stála single-entry visa (na jeden vstup) 160 yuanů (čti jenů - měna v ČLR), jednoho Bulhara, který sice na daném místě, na rozdíl od nás, prošel, ale pak ho dál nepustili a poslali ho za náma :D, to nestálo nic a Laura musela platit 460 yuanů...1yuan=asi 2,8 Kč..takže pěkná pálka za víza na pár dní. Asi pomsta komunistů za to, že HK byl britskou kolonií :)
Ihned po překročení hranicí jde cítit neuvěřitelná změna. Zatímco HK je kosmopolitní město, kde každý umí anglicky a kde jsou lidé zvyklí na cizince, Shenzhen byl úplně jiný. Nikdo neumí anglicky (fakt NIKDO). Problém je, že čínština-v tomto případě mandarínština, je natolik odlišným jazykem od čehokoliv evropského, že i jakékoliv posunky rukou nebo nohou znamenají úplně něco jiného... tzn. jestli si někdo myslí, že se domluví když ne hubou, tak aspoň rukama nebo nohama, tak ani náhodou. Prostě bez znalosti aspoň nějaké čínštiny si tady ani neprdnete.
A teď k tomu co následovalo pak. Jestliže cesta do lázní byla peklo, tak lázně musí být nebe. Po příchodu zaplatíte vstup asi 100 yuanů, což vás opravňuje zůstat tam po 24 hodin. Člověk si nechá veškeré věci ve skříňce, dostane nějaké jejich oblečení a může využívat všechny facility, které lázně nabízejí - bazény, vířivky, pohodlné sedačky, kino, může jíst zmrzlinu, ovoce, dát si masáž (za tu už se platí), jít do restaurace, hrát kulečník, nechat si udělat pedikúru ... no prostě všechno, co si představíte. Zaměstnanců v lázních je přitom asi tak stejně jako hostů..tzn. pokud vám cokoliv chybí, tak servis je okamžitý, pořád vás někdo obskakuje, když člověk usne v křesle, někdo přijde a přikryje vás dekou... Čas v lázních ubíhá strašně rychle, dal jsem si tam hongkongskou masáž, je to olejíčková masáž, dost rozdíl oproti tomu kongu, co jsem dostal v Thajsku :D
Žádné komentáře:
Okomentovat