Window of the World..- světový kýč č. 1

Je potřeba tu zmínit ještě jednu věc. V Shenzhenu opravdu pro turisty není nic moc k vidění. Jedinou výjimkou je právě Window of the World (v překladu něco jako Okno do světa). Je to park, ve kterém jsou k vidění snad všechny světové památky ve zmenšené velikosti. Celá věc na mě působila dost kýčovitě, prostě Čína má asi sklon kopírovat úplně všechno, tak zkopírovali i tohle. Pár fotek k nahlédnutí:

římské koloseum a v pozadí Athény

Tádž Maháál

celý Vatikán mi leží u nohou :)

pohled z "Eiffelovky" - zleva Stonehenge, Westminster Abbey, Tower Bridge

nač jezdit do Paříže :)

Novoroční přehlídka

Po příjezdu ze Shenzhenu jsme neměli ani čas na odpočinek. Rychle jsme se najedli v Mc Donald´s, protože to byla v kempu jediná otevřená "restaurace", odhodili jsme věci a naskočili zpět na metro, abychom stihli s dostatečným předstihem chytnout místo na nadcházející novoroční přehlídku.

Lidí v centru bylo mooooooc. Těžko to takhle popsat. A čekání bylo také nesnesitelné, ale výsledek stál za to. Měli jsme místa poměrně blízko dění, avšak až na konci trasy. Přehlídka začínala v osm, od šesti byl už nějaký předprogram. K nám se však první část průvodu dostala až kolem deváté hodiny, čekali jsme tedy tři hodiny.

Účastníky byly různé taneční i umělecké skupiny z celého světa a bylo se pořád na co dívat, i když nohy už v té době dost odumíraly.

Tady je pár fotek: :)

největší úspěch pochopitelně sklidily roztelskávačky ze San Diega

Švihák lázeňský v čínských lázních

Lunární nový rok začíná v Číně až v den svatého Valentýna - 14.2. Původní plán zněl zůstat v Hong Kongu, i když početná skupinka zahraničních studentů plánovala výlet do Číny (do pravé Číny..HK je jen slabý předvoj, jak už teď vím). Nakonec se však celá věc zvrhla, když jsem se po páteční výuce vracel na koleje, potkal jsem pár kamarádů a spontánní výlet byl na světě. Během 15 minut jsme byli sbalení, vlastně jsem si vzal jen pas a pár věcí a vůbec jsem nevěděl, kam to vlastně jedu :)

Jeli jsme s poměrně velkou grupou lidí, což se ukázalo být jako velmi pomalé, protože vždy se někdo někde zapomněl a ostatní museli čekat. Cílovou stanicí byl Shenzhen (čti šženžen), což je obrovské město přímo vedlo HK, které je již však součástí Číny a není zvláštní administrativní oblastí se značnými privilegii, jako je HK.

Čína slavila nový rok :)

Srandovní situace nastala na hranicích... Já, Wíza a Laura (jedna Angličanka) jsme se nedostali přes hranice, protože nám bylo řečeno, že víza do Číny se vydávají na jiné stanici, než na které jsme. Museli jsme tedy jet metrem zpět a dostat se na jinou stanici, kde nám (po značných obstrukcích) byla víza vydána. Srandovní věc-nás stála single-entry visa (na jeden vstup) 160 yuanů (čti jenů - měna v ČLR), jednoho Bulhara, který sice na daném místě, na rozdíl od nás, prošel, ale pak ho dál nepustili a poslali ho za náma :D, to nestálo nic a Laura musela platit 460 yuanů...1yuan=asi 2,8 Kč..takže pěkná pálka za víza na pár dní. Asi pomsta komunistů za to, že HK byl britskou kolonií :)

Ihned po překročení hranicí jde cítit neuvěřitelná změna. Zatímco HK je kosmopolitní město, kde každý umí anglicky a kde jsou lidé zvyklí na cizince, Shenzhen byl úplně jiný. Nikdo neumí anglicky (fakt NIKDO). Problém je, že čínština-v tomto případě mandarínština, je natolik odlišným jazykem od čehokoliv evropského, že i jakékoliv posunky rukou nebo nohou znamenají úplně něco jiného... tzn. jestli si někdo myslí, že se domluví když ne hubou, tak aspoň rukama nebo nohama, tak ani náhodou. Prostě bez znalosti aspoň nějaké čínštiny si tady ani neprdnete.

a další z akce...

Cesta do lázní v Shenzhenu, kde jsme měli i přespat, se tak stala celkem pekelnou událostí. Taxikář nám při zmínění anglického jména lázní (Queens Spa) odkýval, že ví o co jde, nicméně neměl ani potuchy..jen chtěl mít zákazníky. Lázně jsme našli neskutečnou náhodou, protože se nachází na hlavní ulici nedaleko od hranic. Taxikář může být rád, že neuměl anglicky, protože se mu z naší strany (i za enthusiastické účasti holek) dostalo neskutečného množství peprných výrazů popisujících to, co jsme si o něm mysleli :)

s těmi mnichy jsme si fakt pokecali..akorát jsme nevěděli, o čem mluví ten druhý :)

A teď k tomu co následovalo pak. Jestliže cesta do lázní byla peklo, tak lázně musí být nebe. Po příchodu zaplatíte vstup asi 100 yuanů, což vás opravňuje zůstat tam po 24 hodin. Člověk si nechá veškeré věci ve skříňce, dostane nějaké jejich oblečení a může využívat všechny facility, které lázně nabízejí - bazény, vířivky, pohodlné sedačky, kino, může jíst zmrzlinu, ovoce, dát si masáž (za tu už se platí), jít do restaurace, hrát kulečník, nechat si udělat pedikúru ... no prostě všechno, co si představíte. Zaměstnanců v lázních je přitom asi tak stejně jako hostů..tzn. pokud vám cokoliv chybí, tak servis je okamžitý, pořád vás někdo obskakuje, když člověk usne v křesle, někdo přijde a přikryje vás dekou... Čas v lázních ubíhá strašně rychle, dal jsem si tam hongkongskou masáž, je to olejíčková masáž, dost rozdíl oproti tomu kongu, co jsem dostal v Thajsku :D

komunismus je v Číně cítit na každém kroku

před vchodem do lázní Queens Spa..uvnitř se fotit nesmělo

Prostě v lázních jsme si to užili, druhý den jsme si šli projít město...no-spíš jsme šli na jedinou "památku", kterou město má . tzv. Window of the World - o tom se zmiňuju v samostatném příspěvku - a pak zpět do lázní. Večer jsme šli do města, protože byl zrovna New Year´s Eve (čínský silvestr). Odsud máme super zážitky z akce s mnoha Číňany, nezapomenutelní byli zejména mnichové se srandovními čapkami na hlavě (akorát nevím, co to mělo být za lidi, zda mnichové nebo někdo jiný - nikdo neuměl anglicky a moje čínština zatím nedovoluje takový typ konverzace :D). Po návratu do lázní jsme pak druhý den jeli zpět do Hong Kongu, abychom stihli i novoroční přehlídku v centru. Naštěstí nás při cestě zpět už žádné obtíže nepotkaly.

ihned po příjezdu..to byl ještě Kyle (úplně vlevo) plný elánu..to ho však přešlo poté, co se mu na botu přilepil čínský exkrement :)

Na skok v Bangkoku

Hned na začátku února jsme se dost narychlo rozhodli, že se vydáme navštívit Thajsko. Osobně moc nemám rád nepřipravené výlety, protože ty se pak dost často zvrhnou v bezcílné potulování se po dané lokalitě. Vždy je lepší mít alespoň hrubý plán toho, co tam vlastně člověk chce dělat. Nicméně tady nehrála roli jen časová tíseň, ale především peníze. Letenka z Hong Kongu do Thajska byla totiž po začátku čínského nového roku podstatně dražší, takže pokud jsme chtěli navštívit i Thajsko, bylo potřeba jednat rychle.

Někteří zvolili ze stejného důvodu návštěvu Taiwanu, dost lidí však daný víkend zůstalo jen v Hong Kongu. Jedním z důvodů, proč jsme jeli takhle narychlo, byl také fakt, že jsme na čínský nový rok chtěli zůstat v Hong Kongu (což se, jak později zmíním, příliš nezdařilo :-/).

Nakonec to dopadlo tak, že jsme v Bangoku skončili v čistě české sestavě - já, Wíza a další Tomáš, původem z ČR, ale žijící v USA, o kterém jsem se tu už zmiňoval. Právě ten se do Thajska vydal o den dřív, my jsme museli letět až v pátek večer, protože účast ve škole je tu povinná a my měli vyučování...

Výlet začal v poklidu, na letiště jsme se dostali asi dvě minuty před uzavřením check-in brány :D Trochu jsme podcenili hustotu dopravy a cesta tak trvala o trochu déle (asi o hodinu), než jsme čekali..Ale do letadla jsme se nakonec dostali.. :)

První věc v Bangkoku, kvůli které bych tam rozhodně nechtěl žít natrvalo..vlastně bych tam ani nechtěl zůstat déle než tak dva týdny - je vedro. Neskutečné vedro, vítr tam vůbec neexistuje, takže si člověk neustále připadá jako v sauně. Hnus.. Navíc Bangkok je dost špinavé město, takže v kombinaci s tím smradem je to opravdu pochutnání :)

Po příjezdu na hostel, který jsme měli trochu potíže najít, jsme se i s třetím Tomášem vydali do jedné hospůdky u cesty ochutnat místní pivo. To fakt bodlo, i když bych si dal raději nějaké vychlazené, ale led jsme radši do pití dávat nechtěli.

Nutno ještě podotknout, že v Bangkoku (a asi i v celém Thajsku) je neuvěřitelná konkurence mezi taxikáři a řidiči tzv. tuk-tuků (v podstatě motorka, která má na sobě konstrukci umožňující řidiči vzít za sebe až tři turisty..všechno to má tři kola) - takže ceny taxíku jsou pro Evropany srovnatelné s cenou jízdenky na metro nebo na trolejbus... prostě nádhera..vlastně se tam ani nevyplatí jezdit něčím jiným..nejlépe brát si na všechno taxíka... za cestu z letiště do hostelu jsme platili 350 bahtů - tj. asi 170 Kč - děleno dvěma - asi 80 Kč za skoro 40 km jízdy... a to se tarify za vyšší ujetou vzdálenost (z pro mě nepochopitelného důvodu) zvyšují - tzn. při kratších vzdálenostech vychází poměr na ujetý km mnohem lépe...zvlášť, když se naplní celý taxík a náklady se pak rozdělí mezi všechny.

Jen je potřeba se mít na pozoru. V průvodci Lonely Planet varovali, že taxikáři dost často zkoušejí "zapomenout" na zapnutí taximetru...no..ten náš na to taky zapomněl, chudák, asi toho měl moc :) takže bylo třeba mu to připomenout :)

Druhý den jsme vstávali už o půl desáté (na místní poměry brzo, ale v tom vedru se nedá vydržet spát déle, i když klimatizace v noci zapříčiní to, že člověku je spíš zima, než vedro). Vydali jsme se do centra, nejdříve jsme jeli skytrainem (obdoba vlaku/metra, která jezdí nad zemí), pak místním poříčním MHD (loď). Zrovna jsme v Bangkoku byli v den, kdy buddhisté slaví nějaký svátek, takže chrámy byly až do dvou hodin odpoledne zavřeny. Volný čas před prohlídkou chrámů jsme tedy využili k procházce mezi nespočetnými stánky. O bělochy se tu rvou, obchodníci, taxikáři, ženské na diskotékách,... prostě ze začátku si člověk připadá jak nějaký král, co přijel obhlédnout poddané, ale za chvíli to začne být dost otravné. Hlavně řidiči tuk-tuků, ti vám udělají třeba dobrou cenu, ale chvíli nám trvalo zjistit, proč tomu tak je... sice zaplatíte málo, ale podmínkou je zastávka na "rychlou prohlídku" místního obchodu...tím je většinou prodejna obleků, kde se vás hned po příchodu každého ujme prodavač a už do vás hustí, jaký oblek byste chtěli.. Musím ale uznat, že obleky vycházejí neuvěřitelně levně..kašmírový, šitý na míru, fakt hezký, se dá sehnat i za 3000 Kč. Je pravdou, že investice do nich by se možná i vyplatila.

Chrámy v Bangkoku jsou zasvěceny buddhistům, všude je plno zlata, každá drobnost je pečlivě vyobrazena a pokud se chce člověk dostat dovnitř, musí mít dlouhé kalhoty (dost opruz kvůli vedru) a musí se zout. Nejprve to bylo celkem zajímavé, dívat se na lidi, kteří se modlí atd., ale pak už to bylo neustále to samé dokola. Viděli jsme Buddhu ležícího, stojícího, sedícího, napůl ležícího/stojícího, napůl sedícího/stojícího atd..no prostě Buddha, Buddha, Buddha, kilogramy zlata a kopy turistů.

Večer jsme šli opět do hospůdky a na diskotéku, abychom zakusili život Thajců se vším všudy. Podrobnosti na Wízově blogu ;)

Na druhý den jsme taktéž museli vstávat brzo, nicméně tentokrát už jsme museli navštívit i místní McDonald´s a dát si kávu, abychom se dostali do funkčního stavu. Najít si program na druhý den se ukázalo být více než obtížné, protože jsme zjistili, že jsme stihli projít veškeré bangkokské památky již předchozí den. Ostatní zajímavé věci se měly nacházet až mimo Bangkok, na to jsme však neměli čas. Rozhodli jsme se tedy strávit den jednak pochůzkou po různých typech trhů a chtěli jsme se podívat i jinam než jen do historického centra.

Den jsme započali chutnou snídaní zakoupenou na tržišti, kudy každým dnem má (alespoň podle toho, co jsme vyčetli) projít na 200 000 turistů. Snídaně sestávala z vody z PET lahve a z místního broučka, kterého jsme měli trochu problémy sníst...ale nakonec se to podařilo :) chutná to jako mouka (tedy v podstatě bez chuti) a trochu jako kukuřice. No, tohle nemělo nohy, ale ještě bych tu chtěl zkusit snít i něco s nožičkama :)

Pak jsme chodili po trzích, je to symbol Bangkoku, všude spousta levných padělků a napodobenin známých značek, co se týče kvality (u oblečení) - je to v podstatě nerozpoznatelné..řekl bych, že cena, kterou za to platíme doma, je naprosto šílená, dokonce si myslím, že spousta triček byly i originály prodávané za směšný zlomek běžné ceny. Koupil jsem si asi tři trička - každé mě vyšlo cca na 60 Kč ( u nás bych za to dal nepochybně tak 400 za každé).

Poté jsme šli do finančního centra Bangkoku, kde se nachází i pár mrakodradů. Zde byla zrovna přehlídka nějakých luxusních vytuněných kár, což dost kontrastovalo s chudobou, která se jinak nachází všude kolem.

Večer jsme si zašli ještě na pravou thajskou masáž. Nejdříve jsme měli trochu problém najít nějaký salón. který by nevypadal tak, že nás někam zatáhnou a okradou :), ale nakonec se podařilo. Thajská masáž je dost zvláštní - člověk si ani nevysleče triko, jen ho obléknou do zvláštního úboru, pak přijdou thajské masérky a člověk by čekal něco něžnějšího - ale opak je pravdou...ty malé slečny snad mají ruce Terminátora, mačkají vás, protahují..no šílené, ale nakonec to fakt člověka dost uvolní. Shodli jsme se na tom, že v některých chvílích si člověk říkal, že tu bolest snad už ani nevydrží :D výsledek ale parádní, odcházeli jsme krásně protažení :)

Další den jsme vstali a odjeli (tentokrát se značným předstihem) na letiště. Upřímně řečeno, byl jsem rád, že jsem z toho vedra vypadnul... v takovémto klimatu bych opravdu žít nechtěl. I když...u moře to může taky být úplně jiné, než ve městě...

panorama

Buddha ležící

vydatná snídaně

Královský palác

Královský palác (Grand Palace)

místní MHD

Buddha stojící

na pivko v hospůdce u cesty

Lešení po čínsku

Jedna z věcí, která mě pobavila i zarazila ve stejný okamžik, je materiál, který se v Hong Kongu používá jako lešení. Není jím nic jeného než bymbusové tyče, které jsou svázány nepříliš silně vypadajícími provázky. Lešení tak působí dost chatrně, ale asi tu vědí, co dělají. Přece jenom, příklad přímo z kempu naší školy - probíhá zde přestavba jedné budovy, která se na české poměry dá nazývat vysokou. Je zde postaveno lesšení (viz. obrázek), které má poměrně hodně pater), a přece to drží!!!... zatím :)